PŘED STRÁŽCI: KOMEDIANT / RORSCHACH

Už jsme se na našem skromném blogu podívali na původní velkolepé Watchmeny, i jejich pokračování a zároveň crossover s hrdiny DC univerza. Myslím, že dozrál čas kouknout i na příběhy jednotlivých postav z komiksové série Před Strážci. Nedávno jsme tady měli Filipovu recenzi prvního svazku a na mě zrovna vyšli dva mí oblíbenci. Komediant a Rorschach. Lépe jsem si vybrat nemohl. Tedy alespoň doufám.

Tahle kniha vám bude pěkně lícovat s ostatními komiksy ze světa Watchmenů a to jak rozměry, tak typickými barvami. Tedy pokud, stejně jako já, nemáte novější a větší vydání původního Mooreova komiksu. Jen pro upřesnění, čeká vás komiks v měkké vazbě a jasná převaha žluto-černé. Tady je zkrátka zpracování stejné, jako u Hodin posledního soudu, nebo prvního dílu s podtitulem Minutemani/Hedvábný přízrak, který aktuálně také vyšel v dotisku. A jak už jsem zmiňoval, stejný je vlastně i koncept, kdy se každý svazek skládá ze dvou částí.

Každá z těchto částí vyobrazuje jednoho z Watchmenovských hrdinů v jejich nejzásadnějších životních etapách. Asi si teď klepete na hlavu, že jsem se zbláznil, protože nejzásadnější je jejich působení v Moorově Watchmenech, ale věřte, že si Brian Azzarello dal s jednotlivými scénáři záležet.

Nejdříve se podíváme na Komedianta a jeho zásahy do Amerických dějin, i zapojení do Vietnamské války. Atmosféra by se dala krájet a my se pohybujeme na hraně politického thrilleru a moderního superhrdinského komiksu. Spousta drobných pomrknutí, ale i velmi kontroverzních dialogů s nejvyššími státními činiteli. Ale vůbec mi to nevyznělo jako nějaká prvoplánová snaha o šokování čtenáře. Komediant, který skoro každému ve svém okolí leze na nervy, nemá problém najít přátele v klanu Kennedyů a ukázat nám tak svou důležitost. Ale sebelepší přátelství nemusí trvat věčně, hlavně když jde o moc, vlastní pověst a ego.

Rorschachův příběh je podstatně "komornější", ale nechybí v něm spousta násilí a špíny. Boj s mafií prostě nejde vyhrát, maximálně na malou chvíli remizovat. Rorschach je typický mstitel samotář, který nemá co ztratit, a tak se do všeho hrne po hlavě. Na konci nás pak čeká i slušné zadostiučinění, to abyste mohli knihu spokojeně odložit na noční stolek a usínat s blaženým úsměvem. Azzarello opět předvádí, jak chytlavě umí vystavět zápletku a zaujala mě i skvělá kresba Lee Bermeja, který všechny ty řezné a tržné rány stylově přenesl na papír.

Celkově tady máme dva zajímavé příběhy, které nejvíc ocení fanoušci Watchmenovského universa. Jen musíte přistoupit na to, že si jde komiks vlastní cestou a nesnaží se kopírovat atmosféru Mooreovy nedostižné klasiky. A to je jen dobře.

Na klasiku by se sahat nemělo, ale Brian Azzarello skládá poctu Mooreovým postavám a já jsem dostal ještě víc, než jsem původně očekával.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku