SANDMAN 1: PRELUDIA A NOKTURNA

Nedávno jsme tady měli svazek několika Gaimanových povídek a jak jsem zmiňoval, jedná se o jednoho s nejvýznamnějších žijících spisovatelů. Takže byla jen otázka času, kdy se dostaneme k jeho nejvýznamnějšímu komiksovému dílu a to konkrétně sérii Sandman. Už zbývá jen nakrmit kočku, zatopit v krbu a najít si nějaké pohodlné místo ke čtení.

Celá Sandmanovká série už u nás vyšla v černobílém provedení. Barvy komiksu každopádně prospěly a především ho zpřístupnily čtenářům, jako je můj redakční kolega Filip, který četl jediný černobílý komiks, ale prý to zase stálo za to. :) Zpátky k Preludiím a nokturnům. Kniha přináší hned několik povídek, které nám představí hlavní postavu. Všimněte si, že jsem nenapsal "hlavního hrdinu", Sandman tady funguje spíše jako jakýsi průsečík všech příběhů a na nějaké hrdiny raději rovnou zapomeňte. I když možná trochu přeháním, například v (mojí nejoblíbenější) povídce "Co peklo schvátí..." se dočkáme jakéhosi "hrdinského" konce. V jiných se například podíváme do samotného Arkhamova ústavu, i když většina šílenců se v celé knize nachází mimo jeho brány.

Krásná obálka zdobí komiks v měkké vazbě, což je možná trochu škoda, protože takovéto kultovní dílo by si pevné desky určitě zasloužilo. Tenhle komiks totiž nemíří jen na tradiční fanoušky bublinové literatury a já si vzpomínám, že první zmínku o něm jsem zaznamenal před více než deseti lety od našeho firemního grafika, který byl jinak komiksy absolutně nepolíbený. Ale to už jsme se opět dost výrazně odchýlili od recenzování.

V první knize jste okamžitě vtaženi do děje, žádné zbytečné úvody. A už od začátku po vás Sandman vyžaduje naprostou pozornost. Zorientovat se v ději, který je navíc kvůli duchařsko-magickému tématu naprosto nevyzpytatelný, dá docela zabrat. Časem vás ale čtení pohltí natolik, že zapomenete na realitu všedních dní a Gaimanův svět se stane vaším oblíbeným místem. Zní to jako hromada klišé a patosu, ale jinak to vystihnout nedokážu. A tady se to vlastně hodí, poetické dialogy se na jednotlivých stránkách snoubí s krutou realitou, načež se z reality stává sen, ze kterého se náhle probouzíme... Pojem "Sandmanovský" se už běžně používá, vystihuje jakýsi mix atmosféry, chování postav a způsobu vyprávění.

A zásadní informace na konec. Já se běžně podobným duchařským tématům vyhýbám obloukem, ale tenhle komiks mě opravdu zasáhl a možná i trochu poznamenal. Těším se na další díl.

Znal jsem jednoho sympatického mladého muže, který si přečetl první čtyři stránky Sandmana a pak knihu znuděně odložil. Opravdu, až takhle povrchní ten člověk byl. Bylo to mé mladší já, od kterého mě dnes dělí spousta splněných i rozplynutých snů a hlavně jedena zásadní komiksová zkušenost.

Petr

 Sledovat nás můžete na našem facebooku